Redia

ZDROJ: BATTLEFORCE.cz Marek Tran Viet
Na Risen 3: Titan Lords jsem se těšil možná víc, než jsem vůbec měl. Ono slibům autorů o velkém návratu staré dobré Gothic-like hratelnosti bez kompromisů odolal málokterý fanda série. Možná se tedy ptáte: Vrátil se Gothic? Nooo, ne. Vrátil se Risen 2. Otázka je, jestli je to špatně, či nikoliv. Nutno říct, že jsem se k odpovědi prosekal až po 30 hodinách, což by vám mohlo leccos napovědět.

Těžko se mi to říká, ale už dlouho jsem neviděl tak hloupě zmáknutý tutoriál. Celý snový průvodce ovládáním se skládá z quick-time eventů, doprovázené odfláknutými cutscénami. Už zde vám dá pořádnou facku zpracování hry, které se od Risen 2 takřka neliší. Bohužel, včetně toporně vypadajících animací a nevýrazné mimiky.

Brzy nato se probouzíte z noční můry a dostáváte se do… Risen 2. Aspoň skoro. Bezejmenného hrdinu z předešlých dílů nahrazuje jiný, tentokrát se totiž dostanete do kůže pirátského bratříčka staré známé Patty z předešlých dílů. Ta se mimochodem stihla během vývoje Risen 3 přemalovat, přebarvit vlasy a zvětšit prsa.

Společně s ní se vydáte na ostrov pro poklad, avšak místo truhličky s tučným lupem najdete levnější variaci Saurona, jenž vám vyluxuje duši a odhodí vaše bezvládné tělo do kouta. Díky vašemu společníkovi se ale dostáváte zpět mezi živými, ač notně oslabení a bez výbavy. Úkol je tedy jasný – najít chlapíka, co vás okradl o ego a dát mu pohlavek. Rapírem.

Vaše první výprava za pokladem nedopadne úplně podle představ.

A od tohoto bodu v Risen 3 se začnete opět bavit. Již od začátku, jak vlastně bývá u her od Piranha Bytes zvykem, se můžete vydat se svým škunerem kamkoliv, kam se vám zamane. Na pořadí navštívených ostrůvků nijak nezáleží, jelikož jsou potvory stejně drsné a nestoupají na úrovni společně s vámi. Co ale zamrzí je fakt, že drtivou většinu lokací už budete znát jako svůj vlastní pokoj, pokud jste hráli předešlý díl.

Jasně, přibyl jeden velký poloostrov a pár droboučkých ostrůvků, to je ale z výčtu nových lokací všechno a do toho se podobají jako vejce vejci. Ačkoliv je milé, že se s nostalgickou slzičkou v oku vrátíte do Tacaragui, Antigui či Tanarisu, člověk si pak ale říká, jestli to není za ty dva roky vývoje málo. Zvlášť, když ostatní herní mechanismy zůstaly téměř beze změny.

Některé questy jsou prostě ujeté.

Na druhou stranu je ale fajn (fajn?), že ona povědomá místa zasáhla nová hrozba – Stíny – jež vylezla doslova ze země a částečně překopala několik ostrůvků na šedou pustinu. Vizuálních změn sice není tolik, abyste nepoznali již navštívená místa z dvojky.

Společně s tím potkáte i ze zasažených oblastí vyhnané kumpány z Risen 2, do své posádky ale naberete jen pár z nich, přičemž jejich důvody, proč se k vám přifařit, bývá často vágní. Ani nečekejte hlubší konverzace mezi jednotlivými členy posádky, v paměti vám uvíznou snad jen Patty a Bones. 

Zatímco tedy hlavní hrdina pomáhá různým frakcím s ničením pánoprstenoidních potvor, poohlíží se zároveň po úhlavním zlořádovi / zloději duší a snaží se využít jednotlivé bojující skupiny ku svému prospěchu. V pozdější fázi hry se budete muset rozhodnout, ke komu se přidat, ač rozdíly mezi frakcemi nejsou tak veliké, jak by se na první pohled mohlo zdát, a dopad vašeho výběru na celkový příběh je minimální. 

Sbírání legendárních předmětů je jedna z kratochvílí, u které jsem strávil hodiny. Za ty bonusy to stojí!

A co piráti, mají si kde hrát?

Přestože tu a tam narazíte na evegreenové questy jako „vymlať prosím tamtem palouk plný veverek“, poměrně často narazíte i na nápaditá a leckdy i vtipná zadání. Zde se autoři hezky vyřádili, tudíž chvilku zabíjíte na první pohled neškodné kachničky, abyste uklidnili vyděšené ztroskotance, tam se snažíte pomoct vojákovi, který nedopatřením uvízl v nemrtvé formě. Poslouchat dialogy k některým questům je prostě zábava, stejně jako jejich plnění.

Občas během svých dobrodružství zakopnete i o skrytá místa, mapy pokladů a indicie k lokacím legendárních předmětů, které vám přidají nějaký ten příjemný bonus k atributům. Inventář je tradičně bezedný, tudíž pokud máte tendenci sbírat vše, co není přilepené k textuře Herkulesem, zabaví vás tahle část herní náplně na několik příjemných večerů.

Páčení zámků je zpět ve formě triviální minihry. Víc než jeden paklíč nebudete potřebovat.

Come get some

Souboje byly ve hrách od Piranha Bytes vždy velkou výzvou a nejinak tomu je i u Risen 3. Mějte na paměti, že zde jsou švihy mečem mnohem pomalejší a zběsilé klikání myší rozhodně nezachrání kejhák. Nepřátelé – včetně základních zrůdiček – kopou jako koně a koušou jak Suarez, a natáhnout do bitvy celou partu blbounů nejapných je jasná cesta do menu hry. Jakmile se necháte obklíčit, je pr*ser.

Sice byste teoreticky byli schopní zdolat jakéhokoliv nepřítele nekonečným opakováním kotoulů, ale obzvlášť na začátku je váš hrdina takové ořezávátko, že se po několika pokusech přeci jen vrátíte do dané lokace později s pořádnou dávkou zkušeností, než abyste hodiny trávili prováděním úhybných manévrů a pižláním krabů.

Odpovědí na vaši nezáviděníhodnou startovní pozici jsou společníci. S sebou si můžete vzít pouze jednoho, ale věřte, že za vás udělají pořádný kus práce. Ideálním parťákem je kupodivu Bones, se kterým se spřáhnete na začátku. Jednak toho ustojí hodně (a když už, společníci vám nemohou umřít), jednak umí i léčit, pokud vám tedy zrovna teče do bot či se kotoulem vrhnete potvoře přímo do chřtánu, Bones vás ze šlamastiky rychle vytáhne. Zkušenosti (zde přejmenované na „slávu“) dostanete tak i tak, ať už vás doprovází kdokoliv.

Souboje si můžete ulehčit pistolemi či jinými střelnými zbraněmi, na ně samotné se ale nedá moc spoléhat. Drobného comebacku se dočkala kouzla, která v Risen 2 nahrazovala jakási forma voodoo. Sice chvilku trvá, než je vypustíte z rukou, na druhou stranu ale nadělají pořádnou paseku, proto obzvlášť na začátku si dávejte pozor na nepřátelské mágy – ani vaši společníci nerozdýchají pár dobře mířených astrálních střel do obličeje. Vzato ale kolem a kolem jsou boje v Risen 3 úžasná zábava, která mě neomrzela ani v posledních kapitolách.

Souboje je nejlepší odstartovat bambitkou.

Kolik perků máš, tolikrát jsi pirátem

Na stoupání po úrovních zapomeňte, tady je prostě nenajdete. V duchu Risen 2 dostáváte za splněné questy a zabité potvory „slávu“, což je jen jiné jméno pro zkušenosti. Ty pak investujete do základních atributů (síla, mrštnost, intelekt apod.), k nimž si, pokud splňujete požadavky, můžete nakoupit u trenérů perky.

Občas se jedná o drobné zvýšení poškození, ty nejdražší ale třeba výrazně zrychlí vaše údery (a neuvěřitelným způsobem ulehčí souboje) či umožní tvořit vlastní kouzla. Řemesla jako taková fungují stejně jako ve všech Gothic a Risen hrách, co se ale týče zbraní, málokdy budete mít důvod cokoliv ukovat – během questění narazíte na lepší kousky.

Pozornost byste měli věnovat i páčení truhel a zlodějině jako takové, a to bez ohledu na vaše primární zaměření. Krást budete muset neustále a často se k parádním předmětům nedostanete jinak než skrze paklíč a zámek, případně si povoláte ochočenou opičku či změníte v papouška, s nímž doletíte na jinak nepřístupná místa.

V papouščí formě se dostanete i na zdánlivě nedostupná místa.

ARRRRRR!

Technicky zaostalé animace jsem již nakousl na začátku, jdu to tedy dojíst. Grafická stránka hry se dočkala jen drobných vylepšení, a ačkoliv některé scenérie vypadají fantasticky, ke svým next-gen vrstevníkům má bohužel daleko. Ale čert to vem, na Risen 3 se kouká velice hezky tak, pokud zrovna nelozí po žebřících. Tady ta animace lezení pro jistotu ani není. Na druhou stranu tím asi potěším majitele slabších sestav, Titan Lords totiž rozjedou na vysoké detaily bez větších problémů.

Hra jako taková spadla jen jednou, větší problém bych ale viděl v parťácích. Občas se stane, že se vám cestou ztratí, načež je (o pár hodin později) najdete stát i tam, kde jste ještě nikdy nebyli, v lepším případě je uvidíte zaseklé o větev o kus zpátky. U vašich stálých parťáků to nijak nenaštve, ale u těch questových budete mít v takových situacích tendenci vyběhnout s řevem na dvorek.

Suma sumárum, slibovaný návrat ke Gothicům se nekoná. Lokace prošly jen malými změnami, to samé i grafika a spousta herních prvků. Vlastně se dá říct, že jsme se dočkali Risen 2 se vším, co jsme na něm milovali i nenáviděli. A minimálně stejně dobře se jeho pokračování i hraje. Pokud jste tedy fandy „piraních“ her, berte. Speciálně vás totiž zřejmě nic nepřekvapí.

HODNOCENÍ REDAKCE 7/10